Ve srovnání s obecnými antikorozními nátěry mají těžké antikorozní nátěry následující vlastnosti:
Těžké antikorozní nátěry musí být kompozitní nátěrové systémy. Praxe ukázala, že stovky typů těžkých antikorozních nátěrů vyráběných tuzemskými i zahraničními výrobci nátěrů se musí přizpůsobit přechodovým mostům, přístavním projektům, pobřežním plošinám, různým skladovacím nádržím a velkým ocelovým konstrukcím. Několik povlaků je nastříkáno za vzniku vysoce odolného antikorozního povlakového kompozitního povlakového systému, což znamená, že vysoce výkonný základní nátěr, střední nátěr a vrchní nátěr musí vykonávat různé funkce, aby poskytl plnou vůli celkovému účinku kompozitního povlaku.
Nejběžněji používanou mezivrstvovou barvou je epoxidový slídový základní nátěr vytvrzující při pokojové teplotě. Barva je vyrobena z epoxidové pryskyřice jako filmotvorné látky, přidává se slídy z oxidu slídy, plnidel, přísad atd. A jako vytvrzovací činidlo se používá polyamidová pryskyřice. Jedná se o dvousložkový vysoce výkonný primer. Šedý slídový oxid železa se používá v silném epoxidovém slídovém základním nátěru, který je uspořádán ve vrstvách v nátěrovém filmu, což zvyšuje odolnost proti pronikání vodní páry. Lze jej najednou nastříkat vysokotlakým bezvzduchovým stříkačem až do tloušťky 100-500 μm. Stojí za zmínku, že když je zinkový prášek na zinku bohatém základním nátěru zkorodován, generují se alkalické usazeniny, které pokryjí povrch základního nátěru, takže mezilehlá barva by měla mít dobrou odolnost proti zásadám.
